TISK
a rozhovory

Rozhovory s Pavlem Skryjou, reportáže z novin, televize a z dalších médií. Archiv vybraných článků. Videa budou doplněna později...
NAPSALI O PAVLU SKRYJOVI
Na této straně si můžete projít vùběr starš’ch článků. Výběr není systematický a ani řazení článků není chronologické :-)

K článkům jsou připojeny relevantní fotky, videa jsou v přípravě.
Jak se kove meč

BRNO - Už v patnácti letech začal Pavel Skryja z Brna vystupovat ve skupině historického šermu L.A.G. Staré zbraně ho lákaly a tak se začal zajímat i o jejich výrobu. Z útulné kovárny, kterou si ve svém domku zbudoval, na vás dýchne atmosféra časů dávno minulých. Na zdech visí meče, dýky, kordy. Teplo z výhně atmosféru ještě umocňuje. Je však záležitostí několika měsíců, než se z kusu železa vytvoří velký těžký meč. Vzrůstající precisnost dokazuje rychlý vzestup zručného mečíře, který se od nedokonalých pokusů dostal až k současným výtvorům hodným ocenění. Dobrý mečíř zraje roky. Potom však ví, jak chutná uspokojení z dobře vykonané práce.

Skryjovy repliky můžeme najít v četných soukromých sbírkách v Rakousku, Německu i v USA. Výrazným rysem jeho prací je tvrdošíjné zachovávání dobových výrobních postupů. Tak se nám do rukou dostane zbraň jako dokonalé kovářské dílo i umělecký důkaz historie mečířství. Umělecké řemeslo Pavla Skryji tak reprezentuje dávno zapomenuté řemeslo mečířské v jeho klasické, krásné a čisté podobě.

Text a foto pro Expres - Renata Baláčová

Nože ovládly muzeum

O víkendu však byl nůž naštěstí představen v jiném světle – jako nejstarší a nejužívanější nástroj člověka a jako mistrovské dílo členů starobylého řemeslnického cechu, jejichž dovednost je dnes opět vysoce ceněna a napodobována. V sobotu a v neděli totiž Technické muzeum opanovaly nože. Konala se tam prodejní výstava s názvem Nůž Brno 95, již doprovodila burza militárií, a současně tam byla otevřena nová stálá expozice o historii nožířské výroby.

V západní Evropě táhnou nožířské výrobky, inspirované Kelty, Řeky, Římany, Orientem i středověkem, už několik desetiletí a každoroční výstavy v Tiers, Mnichově, Curychu či Paříži nemají o návštěvníky nouzi. U nás je renesance úctyhodného nožířského řemesla patrná až po roce 1989. Výrazně k ní přispělo také Brno, které se může pochlubit jak tradicí - v roce 1361 potvrdil markrabě moravský Jan Jindřich ve městě statut nožířů, tak současným rozmachem onoho řemesla. Práce Lubomíra Maďariče, Pavla Skryji, Jiřího Andrýska nebo Lubomíra Staňka patří k tomu nejlepšímu, co lze v expozici najít. A prosadit se v dnešní domácí konkurenci není snadné. Vždyť ve specializovaném adresáři, který vydala Střelecká revue, je třiašedesát firem nožířů a mečířů.

Své repliky historických zbraní vystavoval také známý mečíř Pavel Skryja z Brna.

Foto: Renata Lorencová (mip)

Být mečířem není podle Pavla Skryji koníčkem, ale životním posláním – Chtěl by žít v době Rudolfa II.

BRNO. Pavla Skryju už od dětství při návštěvách hradů a zámků fascinovaly zejména zbrojnice, vystavené meče, kordy a historické zbraně vůbec. V necelých patnácti letech se stal členem skupiny historického šermu L.A.G.

Odtud byl už jen krůček k výrobě historických zbraní, zpočátku jen pro potřeby šermířů L.A.G. Později se však mečířství stalo jeho hlavním povoláním, největším koníčkem a životním posláním. Mečířství se nikde nevyučuje. Pavel Skryja má mnoho kamarádů kovářů u nás i v zahraničí, od nich se učil základům i specialitám kovářského řemesla. Ke všemu ostatnímu se však musel dopracovat zcela sám. V knihách se potřebné informace vyskytují jen poskrovnu, každý mistr své postupy a poznatky úzkostlivě tají.

Základem vzniku šermířské zbraně je výroba čepele, ocel se kalí a popouští, musí mít patřičnou pružnost a zároveň tvrdost. Pokud zůstane v ohni déle, je materiál znehodnocen. Naštěstí se to Pavlu Skryjovi stalo jen výjimečně. Změnilo se složení i způsob zpracování používaných materiálů, proto si brněnský mečíř nechává staré zbraně nebo jejich fragmenty chemicky analyzovat.

Mečířství je profese velmi pestrá, skládá se z mnoha různorodých činností, kovářských prací, zpracování dřeva, slévání. Konečné fáze bývají nejzajímavější- ale i nejsložitější. V poslední době si Pavel Skryja doslova vyhrál s tzv. krajkou na španělském kordu, kov musel jemně prosekat, provrtat a ozdobit - to je právě ta práce, která z výroby zbraně dělá skutečné umění. Nutno připomenout, že Pavel Skryja jako pravý umělec se jen nerad loučí se svým dílem a většina skvostných zbraní v jeho dílně je neprodejná.

Pavel Skryja se snaží přiblížit co nejvíce původním postupům, používá i některé staré nástroje, které již léta sbírá. Jsou praktické a dodnes funkční, mečíř obdivuje jejich jednoduchost a účelnou formu. Dnes už by se neobešel bez speciálního svěráku, ve kterém lze pod určitým úhlem nastavit další svěrák. Malým pokladem je starý závitník, který na rozdíl od dnešních modelů dokáže vyřezávat závity různých rozměrů.

Pavel Skryja je členem asociace nožířů. Zatím uspořádal jednu samostatnou výstavu v Kutné Hoře, účastnil se i společných výstav, několik dalších musel z časových důvodů odřeknout. Na otázku, kolik asi udělal zbraní, nedokáže Pavel Skryja přesně odpovědět, snad několik desítek. O kvantitu mu nikdy nešlo, specializuje se raději na složitější práce. Každý kus je víceméně originálem. A které historické době dává přednost? Prý mu nejvíce vyhovuje období renesance. Kdyby si on sám mohl vybrat, žil by na dvoře Rudolfa II. Osvícený císař nevedl války a podporoval rozvoj umění a vědy.

Věra Sečkářová, Foto: Rovnost / Marie Sattlerová

JAKO STARÉ ORIGINÁLY
Nejnovější článek o Pavlu Skryjovi naleznete na další straně (je dlouhý). Jmenuje se "Jako staré originály". Byl vydán v časopise Zemědělský kalendář, který se mimo jiné věnuje tradičním, nebo již skoro zapomenutým řemeslům.
Láska k mečům nerezaví

Šaty dělaj člověka, ševce dělá kutna, krunýř rytíře... Tohoto člověka jenom kutna nedělá, i když ji nesundá po většinu dne. Dělá krásné řemeslo, které miluje. Jmenuje se Pavel Skryja a je mečířem.

„Když jsem jako kluk chodíval po hradech a zámcích, vždy mě nejvíc přitahovaly zbrojírny. Asi v osmnácti jsem začal dělat historický šerm, a láska ke starým zbraním pokračovala. Postupně jsem si zařídil dílnu, trvalo to dvanáct let - kovadlina, výheň, buchar..." Vystudoval průmyslovku a živil se jako opravář televizorů a praček. Mečířství se věnoval nejdřív souběžně se zaměstnáním. Teprve až po revoluci mohl začít kovat naplno. A úplně tomu propadl. Mohli jste ho potkat na oslavách založení města Brna i na prohlídkách kovářů na Helfštýně. Své věci má i v muzeu v San Francisku. A mám hodně zakázek, hlavně od skupin historického šermu a ze zahraničí, říká. „Momentálně třeba dělám mříže pro jednu banku. Radši ale kovám zbraně. Často jen tak, pro sebe. Kamarádi o něm říkají, že se s každou prací nerad loučí.

V dílně to voní ohněm a časy dávno minulými. Takhle podobně to mohlo vypadat ve starých kovárnách – těžká kladiva a stroje, na zdech meče, dýky, kordy, latinské nápisy. Bylo by to krásné, podívat se do historie – ale jen na chvilku, ona ta doba byla přece jenom tvrdá. Pavel Skryja se na ni dívá pohledem bojovníka. „Asi bych tam těžko obstál. Mým obdobím je renesance. Nádherné zbraně, hudba, tajemná doba." Občas se na chvilku do historie vrací. Ve skupině historického šermu L.A.G., ve kterém už patnáct let vystupuje. A taky v pohádkách, kde si sem tam zahraje. Čerta, co jiného.

Než se z kusu kovu vytvoří velký a těžký meč, trvá to týdny, někdy i někoiik měsíců. Prvním problémem je sehnat železo. To, které se používalo v dobách historických, se po 2. světové válce přestalo vyrábět. Nezbývá než jej různě hledat a shánět. A pak se začne rodit zbraň přesné stejným postupem jak před tisíci léty. Ukovanou ocel musí mečíř kalit, dodělávat.

Specialitou Pavla Skryji je patina. Všechny zbraně jsou dokonalé, na pohled věrohodně staré. „Jak patinu dělám, to je tajemství, neprozradím. Letos je mu třiatřicet roků. Kristova léta, léta, kdy by měl každý muž udělat něco důležitého. Nu, kdoví čeho se od Pavla Skryji ještě dočkáme.

Marie Stracenská, Rovnost

Výstava – Nože 95

Brněnský umělecký kovář, platnéř a mečíř Pavel Skryja měl štěstí, že nebyl při cestě na výstavu kontrolován žádnou hlídkou silniční policie. Po střechu naplněný automobil replikami historických mečů, kordů, rapírů, dýk, součástí plátové zbroje, křesadlovou pistolí a dvojručním mečem s plamennou čepelí by dozajista musel vzbudit podezření, že se podařilo přistihnout pachatele vykradení hradu nebo zámku. Není to nadsázka neboť i leckterý renomovaný zahraniční odborník na historické chladné zbraně zůstává v rozpacích nad Skryjovými kvalitními replikami pokrytými patinou, které jsou k nerozeznání od originálů.

Bohumil Planka, Střelecká revue

S všedností na kordy – Když v garáži zaparkuje buchar

Pavel Skryja si troufne i na damašek, tedy na damascenskou ocel. K tomu však potřebuje předválečný materiál, kterého už moc není.

Až některý autor sci-fi příběhů postaví proti sobě současné vyznavače historického šermu a gardu generalissima Valdštejna, nechť si uvědomí, že o takové půtce už uvažovat brněnský šermíř a mečíř Pavel Skryja a viděl ji následovně: „Co do techniky šermu bychom asi byli lepší, ale vyhrál by soupeř, protože my nejsme zvyklí zabíjet."

Z první poloviny 17. století čerpá Pavel Skryja nejčastěji podněty pro svůj každodenní souboj s všedností. Zálibně potěžkává kord či rapír, který ve své dílně ve Slatině zhotovil podle historické zbraně, leč tak, aby byl zcela funkční. Rád dělá také repliky helmic a kompletních brnění. Je ovšem připraven vyhovět takřka každé objednávce. Například nedávno vyrobil pro jednoho rakouského sběratele keltský meč.

Pavel Skryja patří k těm šťastným lidem, kteří se živí řemeslem, pro něž se rozhodl už jako školák. Přitahovaly ho zbrojnice hradů a zámků, po nichž putoval s maminkou, a hned jí dal na vědomí, že bude uměleckým kovářem. Navíc v necelých patnácti letech propadl šermu a rovněž dnes, kdy je mu čtyřiatřicet, pravidelně tasí kord ve známé skupině L.A.G.

Kovářská dílna v garáži rodinného domu návštěvníka notně překvapí. Roky Pavlu Skryjovi trvalo, než ji vybavil vším potřebným, především pořádným bucharem, kovadlinou a nezbytným nářadím. Hledal v zanikajících kovárnách, inzeroval, chytal rady, kde se dalo.

Jako samouk se musel prokousat spoustou knih, než se dobral základního poučení. A pak to v dílně zkoušel znovu a znovu.

Valnou většinu zbraní z kovárny Pavla Skryji kupují sběratelé z Německa, Rakouska, zájem je též ve Francii. V poslední době se ozývají i naši sběratelé. Znalci oceňují zejména to, že brněnský kovář je věrný starým výrobním postupům, jejichž tradici lze sledovat do středověku a patrně i dál do hlubin času.

Tak třeba používá tzv. dlouhou výheň, ve které se čepel nenahřeje všude stejně a má při kalení zcela jiné vlastnosti, než čepel připravovaná v tovární peci. Víc Pavel Skryja o finesách starobylého řemesla prozradit nehodlá. Právem je považuje za své tajemství.

Foto: Renata Lorencová, Brněnský Večerník

Meče v obrazech žáků Základní umělecké školy PhDr. Zbyňka Mrkose

01 Jezdecký meč
JMÉNO AUTORA
02 Jezdecký meč
JMÉNO AUTORA
03 Jezdecký meč
FLORIÁNOVÁ
04 Jezdecký meč
JMÉNO AUTORA

Váš dotaz

Neobjednávejte prosím jednotlivé části zbraní. Restaurátorství se týká historických originálů, nikoli zbraní současných výrobců.

Máte jiné otázky? Podívejte se do sekce FAQ (časté dotazy). Ceny závisí na náročnosti dané objednávky. Dotazy bohužel nelze odpovídat obratem, ale žádný z dotazů nezůstane bez odezvy. Děkuji za Váš zájem o moji práci.